Jednou na konci zimy roku 2020, během koronavirové pandemi jsem měl chuť vyrazit ven fotit. Vzhledem ke karanténě jsem chtěl někam, kde nepotkám žádné lidi. A pak jsem si vzpomněl na polorozpadlou budovu nedostavěného vězení, které máme kousek za vesnicí. Jde o komplex několika budov z železobetonu v poměrně velkém zarostlém areálu. Jde o tajemné místo s postapo atmosférou. I když jsem si tehdy prolezl i samotnou budovu, mnohem více času jsem ztrávil v zanedbaném areálu mezi stavbami.
Na jednom místě jsem objevil krásné bodláky, jejichž listy připomínaly ještěrky, chameleony nebo staré mušle. Vůbec nejhezčí byly ale jejich uschlé květy s trny stočenými do spirál, připomínajících Fibonacciho zlatou spirálu. Fotografoval jsem s makro objektivem 90 mm na fotoaparátu Nikon s APS-C senzorem.
Kvůli silnému větru jsem nemohl použít stativ a tak jsem vyfotil z ruky desítky snímků. Když jsem konečně vybral tu nejhezčí, převedl jsem ji do černobílé, aby ještě více vynikl tvar a krásné linie.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.